Němčina mě provázela od raného dětství. V mateřské školce jsem navštěvovala kroužek němčiny, která se stala mým prvním cizím jazykem i na základní škole. Bylo téměř jasné, že i mým maturitním oborem na pedagogickém lyceum.

Když "učebnicová" němčina přestala stačit

Na filozofické fakultě při studiu germanistiky jsem si však brzy zjistila, že mé znalosti mají jen pramálo společného s jazykem, kterým se skutečně mluví, a že tento živý jazyk jednoduše neovládám.

A tak jsem se musela naučit německy znovu od základů – tentokrát jinak. O letních prázdninách jsem pravidelně jezdila do Německa, pracovala jako au-pair, navštěvovala intenzivní jazykové kurzy, letní univerzitu i semestrální pobyt díky programu Erasmus+. Mezitím jsem si na germanistice osvojovala teorii fungování jazyka, slovotvorby, textů...

Byl to dlouhý proces – krok za krokem, s mnoha neúspěchy a momenty, kdy jsem byla zoufalá a myslela si, že svého cíle nikdy nedosáhnu. Ale v určitém okamžiku jsem si po několika letech uvědomila: dokážu se vyjadřovat, porozumět druhým i německy myslet. Nakonec jsem na germanistice úspěšně absolvovala v němčině dva magisterské obory: německý jazyk pro gymnázia (DaF) a překladatelství. A pár let poté německy sepsala i disertaci.

Překonání strachu z chyb

Moje největší překážkou však nebyl jen samotný jazyk, ale moje vlastní zdrženlivost. Měla jsem velký strach mluvit před ostatními lidmi. Představa, že udělám chybu nebo mi ostatní nebudou rozumět, mě paralyzovala. Věděla jsem však, že jazyku musím nejen rozumět, ale jej i aktivně používat. S velkou trpělivostí a správnou strategií učení se mi nakonec podařilo překonat mé obavy. Navíc jsem se naučila, že existují způsoby, jak tyto a podobné bloky překonat.

Proč vyučuji němčinu? 

Dnes jsem lektorkou němčiny, protože vím, jaké to je, trápit se s jazykem, který se člověk z nějakého důvodu naučit musí. A jak je těžké to po cestě nevzdávat. Při učení jazyků nejde jen o gramatiku a slovní zásobu, ale také o to, získat důvěru ve vlastní hlas. Někdy se zdá, že nic nefunguje – jsou to většinou fáze, kdy stačí mít vedle sebe někoho, kdo ve vás věří, podpoří vás a má pochopení, protože si tím samým prošel. 

Několik let žiji ve Vídni, ve městě, které inspiruje svou multikulturností a jazykovou rozmanitostí. Jsem členkou spolku Marjánka, který se věnuje podpoře českého a slovenského jazyka a kultury, a spolupracuji se spolkem EVA, který organizuje různé akce především pro ženy. Oba spolky mi umožňují ještě více prohlubovat mou vášeň pro jazyky a mezikulturní výměnu.

Nejde totiž jen o jazyk. Doprovázím své studenty na jejich cestě, pomáhám jim překonávat jazykové bariéry a najít si vlastní tempo. Jsem totiž přesvědčena, že někdy stačí jen správný přístup – a někdo, kdo rozumí, jak se na té cestě cítí.